Móda je něco úžasného, proměnlivého a povrchního. Umělecké dílo podobné instalacím ve veřejném prostoru, náhle se zjeví, zazáří a upadá, a na její místo se už tlačí nová. Současné konzumní pojetí proces zrychluje až na úroveň facebookové zdi, co je starší než den je už pasé a jako jediný možný vzdor se jeví slow fashion a udržitelné pojetí. Co se ale na problém podívat z druhé strany a na chvíli na módu jako takovou zapomenout?

Na odvrácené straně večírků, ve stínu křídového papíru, rozkládá se svět oděvu. I na něj působí móda, místo vzorů a hot barev však pracuje s liniemi a střihy. I jeho hrdinové se rádi oblečou podle posledních trendů, místo fashionweeků však svou práci prezentují jinak.

Když nějaký návrhář vyleze ze školy a „zavře se nad ním voda“, máme tendence považovat ho za ztracený případ. Holky, které navrhují pouze svatební a společenské šaty, majitelky dílen se stálou klientelou, schopné obléknout klienta od hlavy až k patě, bez ohledu na velikost a tvar. Značky, které meziročně mění jen potisk a barvu kolekce. Když náhodou proniknou do módního světa, kroutíme hlavou nad nedostatkem jejich progresu a ignorací toho co frčí. Ale jsou to právě tito lidé v pozadí, kteří oblékají střední management, zodpovídají za vkusnost a dodržení pravidel oblékání. Být návrhářka – majitelka módního salonu je stejně důležitá práce jako být majitelem super cool značky.

Stejně jako se v oděvu mohou realizovat návrháři, je v tomto světě prostor i pro další „fashion“ profesi a dopad práce lidí, kteří se jí věnují, je obrovský. Přestože fashion stylisti mají tendence opovrhovat kostyméry, jsou to nakonec lidé u filmu a v televizi, kteří předávají národu styl a způsoby oblékání. Zatímco slavní stylisté jsou hvězdami, schválně, kolikrát jste dokoukali filmové titulky až do konce, ke jménu kostýmního výtvarníka a kostyméra?

Měli jsme možnost vidět při práci Petra Pluhaře, hlavního kostyméra např. nedávno uvedeného trojdílného filmu Jan Hus. Nemáme ověřeno, jestli dokáže zařadit šaty bez visačky do konkrétní kolekce konkrétního módního domu. Ví ale, jak a kdy vznikly kapsy, v kterém roce začaly mít pánské kalhoty rozparek a jak se vyvíjel střih košile za posledních 500 let. Ví něco takového běžný pracovník v módním byznyse?

Matný rub lesklého fashion byznysu je nenápadný svět, provokující nás módní konzumenty svou pomalostí a netečností. Svět oděvu je však zvláštní říše, kde se střetává fantazie s příjemní praktičností. Čas od času není na škodu zapomenout na módu a podívat se hlouběji. Vždyť řemeslná práce, důraz na osobnost klienta a pomalost jsou to hlavní, co oceňujeme také na milované slow fashion.